AFK Bochanův syndrom vs. Bazinga 2:0 (0:0)

Včera se náš tým sešel v 18:30 na Pankráckém hřišti Plamínkové proti domácímu celku Bochanova syndromu. Po orientačním běhu přišli všichni v dobré kondici, protože jak se na takovou akci sluší a patří, nikdo nepil a všichni šli spát již před dvanáctou... or not :-) K zápasu přišli i dva fanoušci, já a Rum 37,5 aka Petržalský dealer aka Mišo Pozník. Utkání se zprvu vyvíjelo relativně dobře. Měli jsme několik střel (cca polovina z nich šla však mimo tyče) a soupeře jsme kupodivu lehce přehrávali. Hru nicméně provázely standardní bazingovské chyby, jako je neschopnost udělat více než 2-3 nahrávky v řadě, nekomunikování mezi hráči a bezzubost v útoku, která zcela určitě vyplývá z nedostatku přihrávky. O něčem svědčí i to, že v prvním poločase měl nejvíce střel Pavel Hryzák jakožto obránce. Decentní chybu lze vytknout i gólmanovi Kroupovi, který zcela nepochopitelně, když měl čas, hodil míč na roh. Taky bych chtěl podotknout, že se často stávalo, že jsme míč ztráceli uprostřed hřiště poté, co se zejména Láďa Konopka několikrát pokoušel o své typické "zbytečné kličky" -> měli bychom to dávat rychleji od nohy. Některým hráčům by se také dal vytknout zbytečně rychlý přístup k hráčům při presingu, kdy kvůli setrvačnosti po kličce soupeře zůstanou vepředu a už se nedokážou vrátit, takže pak bráníme o jednoho méně. V prvním poločase jsme však i přes tyto chyby měli více ze hry my, což bylo vidět na poměru střel na bránu, a cca na 2 pěkných kombinacích (při jedné Tomáš Dršata nahrával před bránu, kde tuším Mekimu stačil jen krůček k dostižení míče, ale bohužel), které mohly skončit gólem. Po 3-minutovém oddechu následoval druhý poločas, který měl trošku trpčí příchuť. Soupeř začal víc tlačit a využíval zejména svého neustále vysunutého nejlepšího střelce, který sice pouze paběrkoval na nakopnutých míčích, ale i to mu očividně stačilo, neboť po poměrně slušné střele spoluhráče, která mířila do pravé spojnice, dokázal být na správném místě a míč po odrazu dorazit do brány. Očekával bych, že po této ráně se více semkneme a začneme hrát trochu dopředu a kombinovat, ale nestalo se tak, naopak, nikdo to nechtěl tzv. "vzít na sebe" a podle toho to taky vypadalo. Střel na bránu oproti prvnímu poločasu výrazně ubylo. Soupeř tlačil více, což se projevilo na jeho vyšší střelecké výkonnosti. Hřebíček do rakve nám pak zatloukl opět míč odražený po střele od tyče, který nechtěně do vlastní sítě dorazil Sitič. Do konce zápasu poté zbývalo ještě pár minut a naději se pokoušel vykřesat ještě Ivoš, který ale loženou šanci před bránou spálil. Šance však nestačí, fotbal se hraje na góly, a tak jsme si z Pankráckého plácku odváželi 2 gólovou nadílku.

Trocha statistiky:

Bitch