Bazinga - Bochanův Syndrom

Na druhý zápas v příjemném nedělním brzkém odpoledni přišlo Bazingu podpořit množství fanoušků, včetně druhého člena Bazinga New Generation – Jáchyma (Pružinku) ;)).

Ač jsem věřil, že letošní sezonu se budeme na zápasy scházet víc v klidu, než tu sezonu předchozí, míč na střídání pro tento zápas bylo opět problémem – když se Přeceda šetřil na Berlínský Marathon (Kandy ještě nepřiletěl „ze Států“). Nicméně sehnali jsme posilu z Eintopfu (který začíná vykreslovat jako farma Bazingy) – Šimon Smrček, brácha Vojty (po zápase možno soudit, že ten šikovnější z bráchů).

Bochani nastoupili také s jedním střídajícím, ale tentokrát bez „Tályho“, takže jsme cítili šanci, možná skoro povinnost minimálně bodovat.

Od začátku zápasu jsme tvořili hru, soupeř chodil do brejků. I do vyložených šancí jsme se dostávali, ale přeměnit se nám je nedařilo. Šimon se jen v prvním poločase objevil 2x téměř sám před brankářem, ale jednou střílel z otočky, potom mu brankář vykryl úhel. Do další šance jsem se dostal já, Dan mě krásně uvolnil a já šel skoro sám, ale vystřelil jsem šudlu. Dan měl v prvním poločase asi 3 střely, které ale všechny skončili nad bránou, jedna z nich orazítkovala břevno. Do další příležitosti se dostal Pavlas, který si s Colinem narazil, klasicky potáhl po lajně, dostal se do nulového úhlu, ale i přesto škvírou prostřelil golmana, ale pouze do tyče. Hryzy i Vokáč stříleli z dálky ale nad.

Bochany jsme pustili asi tak do 3 úniků, ale většinou jsme se stihli včas vrátit, nebo akci zadrbali sami. Bohužel jsme inkasovali do šaten - 45. minuta – dobře hozený aut – dobrý náběh, hráč Colinovi v pravou chvíli ucuknul a tvrdou hlavičkou se nemýlil – klasický gól Bochanů.

Druhý poločas jsme ještě více tlačili. Všichni jsme zkoušeli střeli z různých pozic, ale Bochani měli zaparkovaný autobus před bránou jako Chelsea a všechny střely zablokovali. Honza si po celý zápas dobře chodil pro nahrávky a snažil se kombinovat. Šimon měl i ve druhém poločase loženku, Meky ho vyslal krásnou kolmicí, ale opět nezachoval klidnou hlavu a gol nedal. Možná to byla právě ta povinnost, která nás tak trochu svazovala a nedařilo se nám se prosadit.

Bochani měli ojedinělé úniky, které nebyly nebezpečné – až na jeden, který Kroupa sice zlikvidoval, ale rozhodčí to nepochopitelně posoudil jako faul, naštěstí ho ale vytlačil mimo brankoviště. Kroupa ale obdržel žlutou kartu. Já jsem se dostal do dalšího úniku, šel jsem z úhlu, ale téměř sám. Zase chyběl klid v zakončení, vystřelil jsem zbrkle a to do boční sítě.Bohužel druhý zápas, který jsme měli vyhrát, i průběh hry tomu nasvědčoval, ale nakonec neproměňování šancí a jedna chybička rozhodla o ztrátě bodů a prohře 0:1.

Meky